blackprincess832

Dopis pro mou budoucí lásku  Ahoj, možná se už známe. možná se každý den míjíme na cestě. anebo Tě třeba teprve poznám. možná jsi ještě malou tečkou v mé budoucnosti, ke které se pomalu, ale jistě přibližuji. zvláštní je, že to nevím. ať už jsi kdokoliv a ať už jsi kdekoliv, měl bys vědět, že až se objevíš, budeš mou nadějí. možná se nebudu hned smát, ale je taky možné, že už mě znáš. třeba mě znáš jako tu šílenou holku, která má hrozné nápady, ale vždycky s nimi lidé souhlasí. anebo mě znáš jako tu, která ráda chodí na procházky do lesa a vždycky, když s ní jde někdo další, ztratí se. možná mě znáš jako tu holku, která sedí v první lavici a vždycky má při sobě knihu. třeba jsme se už potkali, jen já měla na uších sluchátka a nevšimla jsem si Tě. víš, co je na tom to kouzelné? že já netuším. ani neznám tvé jméno. ale měl bys vědět, že už teď si Tě jako člověka neskutečně vážím. nevím, jak se chováš, ani jak vypadáš. snad mohu jen doufat, že jsi hodný a slova, jenž řekneš

Nový rok 2019 upřímně, patřím mezi tu skupinu lidí, která má vždycky předsevzetí do nového roku. a každý rok doufám, že právě tenhle bude úžasný. nejspíš už je to vážně zvláštní, když tomu stále věřím, možná bych měla přestat, ale já nechci. zjistila jsem, že každý rok může být takový, jaký si jej udělám. takže pokud budu věřit tomu, že v tom roce něco dokážu a všechno bude lepší, bude tomu vážně tak. protože se budu snažit. protože budu dělat všechno pro to, aby se tak stalo. minulý rok mi chybělo odhodlání. vlastně jsem ani nevěřila tomu, že by to mohl být,, můj rok". stále si říkám, že to bude až rok 2020, kdy mi skončí důležitá etapa života a ta nová pro mě začne. tolik jsem se celý život těšila právě na tenhle rok, až mi všechny předchozí roky protekly mezi prsty a já řekla, že jsou hrozné. jelikož jsem se ani nesnažila, aby byly v něčem dobré. abych na ně měla krásné vzpomínky, a abych je milovala. ale po pravdě, když se tak dívám zpátky, jsem na ně pyšná. neměnila b

Falešný úsměv  Přemýšlela jsem o čem psát. Je pravdou, že tahle otázka mi uvízla v hlavě a nechtěla za žádnou cenu ven. A tak jsem přemýšlela, až jsem si jedno uvědomila. V dnešním světě je plno lží - to jest bohužel už fakt, avšak je jedna lež, která je jiná, než - li všechny ostatní. Je to taková malá nevinná lež. Předstírání? ... skoro. Falešný úsměv Kolikrát jste řekli, že jste v pořádku a usmáli jste se, i když vám bylo k pláči? Každý to zažil alespoň jednou. Znáte to, jdete po ulici a najednou uvidíte člověka, který se jen směje a vypadá šťastně a vy začnete přemýšlet, zda-li je ten člověk vážně šťastný anebo je to jen maska. Jen perfektní falešný úsměv. Pravdou však je, že se nikdy nedozvíme, zda-li ten úsměv byl pravý. Každý za svým úsměvem skrývá něco jiného. Někdo pravou radost a je vážně šťastný. Jenže další člověk za svým úsměvem může skrývat smutek, úzkosti, deprese, žal, bolest... je toho opravdu hodně. Takový člověk prostě jen každé ráno vstane, nasad

Proč jsem začala psát? Myslím, že je to trošku delší historie, než jen jednoduchá věta, že jsem si prostě jednoho dne řekla, že něco napíšu. Tohle je trochu jiné. Asi bych měla začít od úplného začátku, než se dostanu vůbec k tomu, proč jsem si založila svůj blok. Všechno to začalo v tu dobu, kdy jsem začala číst. Teď čtení opravdu miluji, avšak byly roky, kdy se mi slovo  kniha  příčilo a já dělala vše, abych se povinné četbě mohla vyhýbat. Jenže potom jsem přišla do další třídy a tam jsem každý měsíc musela přečíst jednu knihu, o které jsem udělala referát. Ze začátku to byla otrava a já to brala jako zbytečnost, ale tak v polovině roku mě to vážně začalo bavit a já začala číst víc a víc. Úplně první kniha, kterou jsem si dobrovolně přečetla se jmenovala  Ukrýt hraběte Drákuli  a doteď si ji ještě ráda přečtu, i když vím, že je poněkud dětinská. A potom to už nějak šlo samo. Přes trilogii  Sirotčince slečny Peregrinové,  přes romance jsem se dostala k hororům a později i poezii.

Pro každého z nás hvězdy znamenají něco jiného. někdo je vidí jako pouhé tečky na obloze a někdo v nich vidí příběhy. příběhy lidí, hvězd, života. pro někoho jsou to úplně zbytečná světýlka na obloze a někdo je zase bere jako něco, co by mělo být ceněno. ať tak či onak, stále na tom nebi jsou.  Na zemi existují lidé, jenž je třeba nikdy neuvidí, poněvadž žijí ve velkých městech, kde je velké světelné znečištění a oni tak nemají šanci je pozorovat. takových lidí je mi líto. ale zase je fakt, že pokud je nikdy neviděli, mohou je považovat za naprosto zbytečné. pro každého hvězdy znamenají něco jiného a já vám teď řeknu, co znamenají pro mě: Každá hvězda vypadá jinak, i když při pohledu ze země se nám jeví, jakoby byly všechny stejné. patřím mezi lidi, kteří věří, že padající hvězdy plní přání. věřím tomu, že hvězdy, jež jsou nyní na obloze byly dříve lidmi. možná je naivní tomu věřit a poněkud dětinské, avšak já jsem velký snílek a tak tomu věřím. podle mě má každá hvězda ně