Co pro mě znamenají hvězdy

Pro každého z nás hvězdy znamenají něco jiného. někdo je vidí jako pouhé tečky na obloze a někdo v nich vidí příběhy. příběhy lidí, hvězd, života. pro někoho jsou to úplně zbytečná světýlka na obloze a někdo je zase bere jako něco, co by mělo být ceněno. ať tak či onak, stále na tom nebi jsou. 

Na zemi existují lidé, jenž je třeba nikdy neuvidí, poněvadž žijí ve velkých městech, kde je velké světelné znečištění a oni tak nemají šanci je pozorovat. takových lidí je mi líto. ale zase je fakt, že pokud je nikdy neviděli, mohou je považovat za naprosto zbytečné. pro každého hvězdy znamenají něco jiného a já vám teď řeknu, co znamenají pro mě:

Každá hvězda vypadá jinak, i když při pohledu ze země se nám jeví, jakoby byly všechny stejné. patřím mezi lidi, kteří věří, že padající hvězdy plní přání. věřím tomu, že hvězdy, jež jsou nyní na obloze byly dříve lidmi. možná je naivní tomu věřit a poněkud dětinské, avšak já jsem velký snílek a tak tomu věřím. podle mě má každá hvězda nějaký příběh, který nám řekne, pokud budeme pozorní a budeme jí naslouchat. možná tomu tak není, já vím, ale věřím tomu.

Vždycky, když se vracím domů za tmy a mohu vidět hvězdy, je to nádhera. možná, že právě díky hvězdám na mě dohlíží mí zesnulí příbuzní. možná, že na hvězdy jednou budeme pohlížet z Marsu, pokud jej v budoucnu osídlíme. ale co bychom z něj viděli? šly by vůbec hvězdy z jeho povrchu pozorovat? myslím, že na tohle bude znát odpověď až příští generace, i když se o osídlení Marsu mluví již dnes a odhadují to na rok 2025, nevěřím tomu. podle mě je Mars něco, co bychom měli nechat bez toho, aniž by na jeho povrch vstoupil člověk, jelikož přírodu na zemi jsme už dost zničili. 

Možná že jednoho dne budu moci na hvězdnou oblohu pohlížet z měsíce, přičemž uvidím i tu modrou planetu, na které nyní žiji. 

Nevím jak tomu bude za rok, či za dva. nevím ani co bude zítra, avšak vím, že pokud budu opět ztracená, mohu se spolehnout na hvězdy, poněvadž ty na nebi budou neustále, pokud ovšem nebude zamračeno. potom vidět nepůjdou, ale je to uklidňující vědět, že ve světě, kde se všechno jenom mění - jsou dvě věci stálé.

Ta první: 

Dokud ještě na téhle zemi budu žít já a mí vrstevníci spolu s našimi rodinami, slunce nevyhasne. ano jednou se to stane, ale v nejbližší době nejspíše ne. myslím, že i za sto let tu stále bude svítit.

A ta druhá:

Měsíc a hvězdy budou na nebi stále, i když je nevidíme. prostě tu budou, to jest fakt.

takže vlastně ve světě, kde je vše strašně moc uspěchané a i sebemenší věc se dokáže neustále měnit, tohle je něco, co zůstane stálé. možná se mýlím, tak ať. říkám pouze svůj názor...

Ve hvězdách vidím naději. vypráví nám příběhy a nikdy nás nenechají samotné. chcete uvést příklad? tak dobrá.

představte si souhvězdí velké medvědice. znáte tu legendu, jenž se o ní traduje?

Byla jednou jedna princezna, která byla opravdu velmi krásná. avšak se líbila i jednomu hochu, jehož milovala čarodějnice. Tenhle mladík vyznal však svou lásku oné dívce a to čarodějnice nezvládla a ještě ten den onu dívku proměnila v ošklivou a strašlivou medvědici. Mladík byl celý zarputilý, že jeho milá zmizela a tak se ji vydal hledat. Jenže místo dívky, kterou miloval, našel jen hrozivou medvědici, kterou nařídil zabít. Medvědice se dala na útěk a skrývala se dlouhé dny v lese, až ji objevil starý čaroděj. V jejích očích poznal onu dívku a zželelo se mu jí. Bohužel jeho kouzla ji nedokázala proměnit zpět na živého člověka. Ale jelikož věděl, že byla velmi laskavá a obětavá, a že se o její kráse mluvilo široko daleko, nabídl jí, že se na ni lidé mohou dívat s obdivem a už nikdy ji nenazvou ,,hrozivou medvědicí", tak dívka svolila. Čaroděj ji tedy chytl za ocas a za pomocí kouzel ji vynesl na oblohu, kde nyní září jako souhvězdí Velké medvědice. A proč že má tak dlouhý ocas? To jest z toho, jak ji čaroděj tahal vzhůru na oblohu.

(nejspíše tam pár chyb mám, jelikož verzí téhle pověsti existuje mnoho a já znám nejvíce tuhle)

Ale co se vám tím snažím říct. 

Hvězdy pro každého z nás znamenají úplně něco jiného a já jsem ráda, že jste si vyslechli, co tahle světýlka na noční obloze znamenají pro mě. 

Vždycky jsem snila o tom, že až vyrostu, budu žít ve velkém městě, které nikdy nespí. ale myslím, že nyní mi stačí naše malinkaté městečko, ze kterého mohu hvězdy pozorovat kdykoli budu chtít. nevím, kam mě budoucnost zavede, možná že vážně skončím v nějakém velkém městě, ale jedno vím jistě. teď jsem tady. tady v malém městě, které je pokryto sněhem a já mám z okna výhled na les a louku. stačí mi vyjít v noci před dům a vidím hvězdy. 

Teď jsem tady. ve městě, jehož název nikdo nezná, nikdo nezná jeho přesnou polohu a každý, kdo v něm žije si myslí, že zná úplně všechny, i když tomu tak není. žiji ve městě, jenž je svázáno intrikami a nenávistí. nemáme zde velká obchodní centra a nechodíme zde každý jen ve značkovém oblečení. ale mně to stačí. svým způsobem to tu mám ráda, protože mohu jít kdykoliv ven a nemusím se bát toho, že bych se nemusela procpat mezi lidmi. mohu se svou rodinou kdykoliv jed na výlet a nemusíme se bát, že bychom zde uvízli v zácpě. do lesa to máme opravdu kousek a ať se v našem městě už postavíte kamkoliv, vždycky ten les vidíte. možná je to tím, že se tohle město nachází v chráněné krajinné oblasti, nevím. ale i když mi zde vadí opravdu hodně věcí, je zde něco, díky čemu to tu mám ráda.

Tou věcí jsou právě hvězdy.

Děkuji za přečtení.

Loučím se na chvíli s Vámi

Clara