Sebenenávist

Sebenenávist

Dnes bych s Vámi chtěla probrat jedno téma, jenž je již nespočetně roků aktuální hlavně u dospívajících jedinců. Jistě, mohou tímhle pocitem trpět i dospělí lidé a děti, avšak právě v dospívání tenhle pocit nabírá na síle.
Tak si udělejte svůj oblíbený nápoj, pohodlně si sedněte a ponořte se do čtení slov, pomocí kterých k Vám promlouvám.

Sebenenávist... V dnešní době již poměrně rozšířená věc. Opravdu, kolik máte lidí ve svém okolí, kteří by Vám řekli, že jsou sami se sebou spokojeni a mysleli by to vážně?

Dříve sebenenávist nebyla tak rozšířená, jelikož neexistovaly reklamy o tom, jak máme a nemáme vypadat.
Tohle mne přivádí na myšlenku z knihy, kterou jsem nedávno četla. Ten, kdo zná knihu,, Filozof, který nebyl moudrý", mi dá za pravdu. V několika částích příběh pojednává o tom, jak rychle nás mohou ovlivnit okolní jevy. Vlastně... Do indiánské vesnice přijdou čtyři muži. Jeden z nich se jim chce pomstít a proto navrhuje, aby je zbavili jejich štěstí. Avšak jelikož indiáni, kteří nikdy neviděli ani auto či telefon, neznají žádné,, ideály "krásy. Zvláštní na celém tom příběhu jest to, že nám ukazuje, jak lehce se necháváme každý den ovlivňovat okolním světem. Když tihle indiáni ještě čtveřici mužů neznali, neřešili nikdy to, jak vypadají. Naopak. Pro ně byla důležitá krása duše a podle toho také posuzovali. Staří lidé pro ně byli nádhernými, protože byli velice hodní a chytří. Ale po tom, co do vesnice přišli muži a pokusili se jim do hlav vecpat všechna ta nepsaná pravidla o,, ideálech" krásy (a pár dalších věcech), indiáni se začali měnit. Ve starých lidech už neviděli ty krásné muže a ženy se sněhově bílými vlasy a velkou moudrostí, nýbrž obyčejné staré sešlé a vrásčité lidi. Dokonce i oni začali trpět sebenenávistí a mysleli si, že své štěstí získají zpět díky materiálním hodnotám. Smutné, jak nás názory ostatních umí ovlivnit, že? To, jak to dopadlo nakonec s indiány, Vám říci nemohu, jelikož potom by kniha ztratila své kouzlo napětí až do poslední stránky. Mohu však jen říci to, že před tím, než do jejich vesnice přišla čtveřice mužů, byli skutečně šťastní.

Když jsme malými dětmi, je nám tak nějak jedno, jak vypadáme. Začínáme to řešit až ve chvíli, kdy dospíváme. Začínáme si uvědomovat všechny své nedostatky a pomalu, ale jistě se začneme řídit těmi nepsanými,, ideály " o kráse.
Já jakožto dívka vím, jak těžké je přiblížit se k,, ideálům" dívčí krásy. Přijde mi, že po dívkách se chce, aby byly hubené, měly plné rty, dlouhé vlasy stáčející se v loknách po ramenou, na tváři ani jeden pupínek... Ale věděli jste, že třeba v době Renesance tomu bylo úplně jinak? Dívka měla být tlustší s úzkými rty. Nebo třeba známá soška Věstonické Venuše. Také určitě nemá,, ideální" konfekční velikost. Zatímco si dívky většinou dělají hlavu z toho, že nevypadají jako ty modelky v televizích, reklamách, časopisech... Chlapci si většinou stěžují na to, že nemají dost vysportovaná těla. A proč? Protože takhle muže prezentují v reklamních kampaní o kráse. Vlastně... Zažila jsem už vícekrát, že mi můj kamarád na otázku,, Co tě přimělo chodit do fitness centra? ", odpověděl nějak takhle :
,, Připadám si až moc hubený, nemám žádné svaly. Vždyť to vypadá hrozně!"
Vždycky mě to mrzelo, protože podle mě tem kluk vypadal úplně normálně.

A potom se dostávám k poruchám přijmu potravy. V dnešní době hodně rozšířená věc. Nepostihuje jen dívky, ale i chlapce. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak se do toho mohou dostat kluci. U dívek a žen jsem to chápala, ale u chlapců a mužů nikdy. A potom mi kamarád řekl pár slov, díky kterým jsem to začala (asi) více chápat.

,, Už týden jsem nebyl v posilovně. Byl jsem si jenom ve středu trochu zaběhat a potom jsem byl hrát florbal. Mám pocit, že jenom jím a jím a učím se. Na posilovnu jsem teď vůbec neměl čas. Připadám si tlustý! Myslím, že jsem přibral. Měl bych omezit jídlo. "

Smutnou pravdou bylo to, že ten kluk byl úplně normální. Tlustý vůbec nebyl, a on se tak viděl...
Avšak díky těmhle větám jsem to tak nějak začala chápat.

Už jen kvůli tomuhle bychom se měli začít zamýšlet nad těmi reklamami o,, ideálech" krásy. Podle mě z největší části právě díky nim vznikly problémy přijmu potravy a sebenenávist.
Ale zamyslete se. Mají ty reklamy vážně pravdu? Modelky a modelové tahle vypadat musí, poněvadž je to jejich práce. Kdyby takhle nevypadali, tak o ni přijdou.

Vlastně, mohu Vám položit otázku?
Kdybyste si vybírali svého partnera, se kterým chcete strávit zbytek svého života, vybrali byste si někoho, kdo by měl všechny ty,, ideály" krásy a byl by bezchybný? Anebo byste si vybrali někoho, s kým sdílíte stejný smysl pro humor, máte si s tou osobou o čem povídat, máte stejné zájmy...? Možná by ten člověk neměl perfektní postavu ani obličej, ale vy byste si s ním perfektně rozuměli.
Já osobně bych si spíše vybrala to druhé, a vy? Myslím, že většina z Vás by byla se mnou za jedno.

Takže bych Vám měla říci jedno:
Neztrácejte čas tím, že budete stát před zrcadly a budete si říkat, jak odporní jste. Kašlete na to, že nevypadáte jako ti lidé z reklam. Přestaňte počítat všechny své pupínky na tváři! Neřešte to, jestli nosíte brýle, rovnátka... Nedělejte si nic z toho, že máte velký nos, tlustší stehna, jinou barvu vlasů, než byste chtěli, že nemáte dostatečně velké svaly... Ono je to totiž v konečném důsledku úplně jedno, protože je důležité, jak velkou krásou oplývá vaše duše.
Jistě, je dobré občas vypnout a dát si do těla. Sama to takhle dělám každý den. Ať se děje cokoliv, každý den se snažím aspoň hodinu a půl cvičit.
Ale co Vám chci tímhle říct. Když jsem začala cvičit, bylo to jen kvůli tomu, abych něco zhubla. Až později jsem si uvědomila, jak velkou hloupost jsem udělala. Považovala jsem cvičení za něco, co musím udělat pro to, abych se zbavila své sebenenávisti. Vůbec jsem si to neužívala. Nebavila jsem se u toho. A to bylo podle mě špatně. Jelikož ikdyž se po několika měsících dostavily výsledky, já to neviděla. Furt jsem měla pocit, že jsem až moc tlustá, až moc ošklivá.

A potom... Potom jsem cvičení přestala brát jako,, povinnost". Brala jsem jej jako něco, u čeho mohu vypnout a odreagovat se. V tu chvíli mě to začalo bavit více. A začala jsem si více všímat toho, že je mi třeba to tričko volnější nebo tak... Byla jsem šťastnější, protože jsem viděla, že to k něčemu je. Připadala jsem si zdravější, než-li před tím.

Říct, že se mám na 100% ráda taková, jaká jsem, to bych trochu lhala. Jsou zde věci, které bych na sobě změnila, ale pak si řeknu, že mohu být ráda za to všechno, co mám, a že mé výhrady ke mně samotné nejsou ani zdaleka tak závažné, jako jiné věci.
A k tomuhle vybízím i Vás. Ať už vypadáte jakkoliv, neřešte to. Přijměte se takoví, jací jste, poněvadž to jest v dnešním světě odvahou. Říkat o sobě, že jste oškliví a nikdo Vás nikdy nebude mít rád, to je vážně zbabělé a vzdáváte to hned. Ale říct o sobě, že jste sami se sebou spokojeni, panečku, to se v dnešní době moc často nevidí. Ale takový člověk, který tohle o sobě dokáže říct, je šťastný a vyrovnaný člověk. Ikdyž je to těžké, udělejte vše pro to, abyste sami se sebou byli spokojeni.

Jednou jsem viděla hezkou myšlenku :
,, Když nedokážeš milovat sebe, nedokážeš milovat ani nikoho jiného. "
Milujte se za to, co dobrého děláte. Za to, jací jste. Za to, čím se lišíte od ostatních.
Já například vždycky nadávala na to, že jsem levák, mám zelené oči, a že si mě vrstevníci často dobírají kvůli mé zálibě ve čtení. A víte vy co? Leváků je pomálu a zelenookých lidí také. Navíc, kdybych tolik nečetla, nemohla bych tolik psát a nikdy bych neřekla své názory. Když jsem se na to začala dívat takhle, má sebenenávist byla menší.

Také si najděte něco, čím se vy lišíte od ostatních lidí, které znáte. Ať už to budou pihy, levá ruka, záliba v hraní na hudební nástroj, nezvyklá barva očí... Je to jedno. Prostě si najděte něco, co si budete každý den říkat před zrcadlem, když si zase budete počítat pupínky. Najděte si něco, co Vám každý den bude dokazovat, že jste nádherní, poněvadž jste odlišní.
Brzy uvidíte, že sebenenávist bude menší, než-li byla na začátku.

Budu Vám všem držet pěsti a přeji hodně štěstí.

S láskou,

Clara ❤