Ztraceni
Ztraceni Asi všichni ten pocit známe. Jednou jsme nahoře, podruhé dole a potřetí ztraceni. Ztraceni ve svých vlastních myšlenkách. Ve své vlastní bolesti, se svými vlastními problémy. Jak lehké je se ztratit... Jednou jsme šťastní, a poté máme pocit, že nám něco chybí. Nevíme, kdo jsme, hledáme se. Máme pocit, že jsme pohřbeni hluboko pod zemí. Že jsme dočista ztraceni v tomhle světě bláznů. I mně se to občas stává. Někdy mám pocit, že jsem jenom malá holka uprostřed ničeho. Jenom malá holka na tenhle obří svět, jehož tíhu nemůže unést sama. A jindy se cítím, jako bych tohle ani nebyla já. Jako bych nebyla ta holka, která si raději sama čte, než aby páteční večery trávila na večírcích za doprovodu hlasité hudby. A občas pociťuji nepředstavitelně velkou touho to všechno vzdát. Někdy si připadám na všechno sama a mnou mysl pohlcují temné myšlenky. Dost možná jen čekám na něco, co mne od tohohle oprostí.  Avšak takhle to má většina z nás. Bojíme se samoty, hledáme se... prost