půlnoční déšť
půlnoční déšť zdravím tě u nového příspěvku. snad mi promineš mou nezdvořilost, když ti tykám, bez toho aniž bych tě znala. tak se hezky usaď a začti se do pár slov, která jsem po večerech sepsala. půlnoční déšť tiše klepe na okenice. spolu s ním řádí vichřice .malý chlapec jej bez hnutí pozoruje ze střešního okna svého pokoje. vidí v něm všechny barvy duhy, jako by někdo pozrácel barevné stuhy. na okně má položenou svou ručičku malou. doufajíc, že zjistí odkud se kapky berou, aspoň jednou. usmívá se a neřeší, že by jeho očka měla dávno spát. však co špatného by se mohlo stát? na strašidla pod postelí nevěří, bojí se, jen když je bezvětří.¨ když jeho blond vlásky vítr nečeše, když jej ze střechy nic netřese. půlnoční déšť tiše dopadá na chodníky, jeho kapky jsou však ostré, jako pilníky. ten chlapec to stále sleduje, realitě své se vzdaluje a utápí se v myšlenkách o svých naivních domněnkách. doufajíc, že letošní rok přinese ten průlomový krok. kdy on nebude muset roušku