půlnoční déšť

zdravím tě u nového příspěvku. snad mi promineš mou nezdvořilost, když ti tykám, bez toho aniž bych tě znala. 

tak se hezky usaď a začti se do pár slov, která jsem po večerech sepsala.

půlnoční déšť tiše klepe na okenice.

spolu s ním řádí vichřice

.malý chlapec jej bez hnutí pozoruje 

ze střešního okna svého pokoje. 

vidí v něm všechny barvy duhy,

 jako by někdo pozrácel barevné stuhy. 

na okně má položenou svou ručičku malou. 

doufajíc, že zjistí odkud se kapky berou, aspoň jednou.

 usmívá se a neřeší, že by jeho očka měla dávno spát.

 však co špatného by se mohlo stát?

na strašidla pod postelí nevěří, 

bojí se, jen když je bezvětří.¨

když jeho blond vlásky vítr nečeše, 

když jej ze střechy nic netřese. 

půlnoční déšť tiše dopadá na chodníky, 

jeho kapky jsou však ostré, jako pilníky.

ten chlapec to stále sleduje, 

realitě své se vzdaluje

a utápí se v myšlenkách

o svých naivních domněnkách.

doufajíc, že letošní rok 

přinese ten průlomový krok.

kdy on nebude muset roušku nosir

a žádný virus nebude lidi kosit. 

půlnoční déšť rozezvoní zvony, 

hvězdy se rozzáří na nebi. 

odbila dvanáctá, je rok nový.

zvony však stále ještě zvoní.

proč? ptá se chlapec s vlasy plavými

abyste se neprali s lidmi žádnými.

nese se mu v odpověď

a on uléhá do teplých dek.

usíná a nový rok začíná, 

2020 již světla scény zhasíná.

půlnoční déšť vše smývá,

ráno slunce svítá.

první den v novém roce

a malé děti se opět těší na vánoce.

dospělý doufají,

že smrt nepotkají.

tak nechme se překvapit,

čím nás nový rok může obohatit!

šťastný nový rok,

vykročte tou správnou nohou,

klára