Proč jsem začala psát

Proč jsem začala psát?

Myslím, že je to trošku delší historie, než jen jednoduchá věta, že jsem si prostě jednoho dne řekla, že něco napíšu. Tohle je trochu jiné. Asi bych měla začít od úplného začátku, než se dostanu vůbec k tomu, proč jsem si založila svůj blok.

Všechno to začalo v tu dobu, kdy jsem začala číst. Teď čtení opravdu miluji, avšak byly roky, kdy se mi slovo kniha příčilo a já dělala vše, abych se povinné četbě mohla vyhýbat. Jenže potom jsem přišla do další třídy a tam jsem každý měsíc musela přečíst jednu knihu, o které jsem udělala referát. Ze začátku to byla otrava a já to brala jako zbytečnost, ale tak v polovině roku mě to vážně začalo bavit a já začala číst víc a víc. Úplně první kniha, kterou jsem si dobrovolně přečetla se jmenovala Ukrýt hraběte Drákuli a doteď si ji ještě ráda přečtu, i když vím, že je poněkud dětinská. A potom to už nějak šlo samo. Přes trilogii Sirotčince slečny Peregrinové, přes romance jsem se dostala k hororům a později i poezii. Nutno dodat, že čtení jsem si začala vážně užívat a pomalu jsem záviděla lidem, kteří si mohli svou knihu vydat.
V šuplíku jsem totiž měla takový velký štos papírů, kde jsem si psávala komiksy. Nebyly nijak zvlášť dobré a bylo v nich milion chyb. Přemýšlela jsem. Psaní jsem měla ráda, avšak jsem si vždycky psala jen do svého deníčku. A tak mě napadlo zkusit napsat příběh. Po pravdě, vůbec nebyl dobrý a děj byl opravdu hodně zamotaný a tak, ale bavilo mě to. Vážně mě to bavilo. Ale pořádně jsem začala psát teprve, až jsem objevila aplikaci s názvem Wattpad. Ten okamžik by se dal považovat za takový zlom toho všeho. Začala jsem první v ní číst a své nápady jsem si psala pouze do konceptů, avšak jednoho dne jsem se omylem překlikla a místo uložil jsem stiskla tlačítko publikovat. A tak to všechno začalo, ale asi nejdůležitější by bylo podotknout, že jsem nejvíce začala psát až od února tohohle roku, protože se mi stalo pár věcí, jenž mi navždy změnily pohled na svět a já to všechno začala vepisovat do řádků.

Začalo to příběhem, do kterého jsem vepisovala jen své myšlenky. Rozebírala jsem v něm úplně všechno nad čím jsem ten den přemýšlela a šlo mi to...? Možná, že ano. Ale právě díky psaní jsem pocítila svobodu. Mohla jsem konečně dostat své myšlenky z hlavy a našli se lidé, kteří se mnou v mnoha ohledech souhlasili, za což jsem byla ráda a díky nim jsem psala stále dál a dál.

Postupem času mi srdce řeklo, abych zkusila napsat báseň. Poslechla jsem a má ruka sama psala po papíře až z toho skutečně něco vzniklo. Asi nepatřila mezi nejlepší, avšak jsem zjistila, že díky básním ze sebe mohu dostat ještě více svých pocitů a myšlenek a vlastně všeho...

Faktem je, že psaní mi pomáhá se vyrovnat úplně se vším, co se mi v určitou chvíli děje a to je hlavní. Díky psaní mohu být na malou chvíli sama sebou a to se mi líbí. Mohu sepsat všechny své pocity a mohu je sepsat pomocí metafor, poněvadž když v metaforách mluvíte, lidé vás často mohou mít za blázna. To se u psaní stát nemůže. A to byl důvod proč jsem začala psát. Ať už do té aplikaci, či zde. Psaní je pro mě něco, co ke mně už prostě patří a nějakým způsobem je to můj nejlepší přítel, jakého mám. Proto nejspíše nikdy nepřestanu.

Clara