zlomené srdce

,, zlomené srdce si vždy

hledá náplast."

- Richard Paul Evans ( americký spisovatel)

všichni známe ten pocit zlomeného srdce. ať už ti jej zlomil kamarád/ kamarádka nebo přítel/ přítelkyně. známe to všichni. je to prudká oslabující bolest, jež nás na nějakou dobu paralyzuje. možná se snažíme hledat úniku, ale...před bolestí zlomeného srdce se nedá utéct. 

můžeme si po třech dnech najít někoho jiného, ale opravdu jsme si jej našli kvůli tomu, že k němu chováme city, anebo že se snažíme jen slepit srdce další láskou? ať tak či onak, zlomené srdce léčí jedině čas. na začátku si pobrečíme, ale pak se jednoho dne vzbudíme a zjistíme, že všechno je najednou v pořádku. 

když máme srdce roztříštěné na milion kousků, změní nás to. někoho k lepšímu, někdo se stane úplně někým jiným a na někom je ta změna nepatrná tak, že si jí nikdo nevšimne. 

když nám jej zlomí naše drahá polovička, dostaneme strach, že to bylo možná naposledy, kdy jsme někoho milovali. a on miloval nás. láska se přeci ukrývá v tom, že nás někdo miluje i přesto jací jsme. 

ale...jednoho zlomené srdce neznamená konec světa. je to něco běžného, co se děje pořád. svět nekončí, točí se dál. jen ten tvůj maličký svět s dotyčným právě skončil. avšak budou jiné. zase si budeš stavět vzdušné zámky s někým jiným. 

nevím, jak to máte vy, ale já při zlomeném srdci hledám útěchu v poezii a psaní. nedokážu psát, když jsem šťastná a všechno je v pořádku. a teď nedávno, když jsem ztratila někoho pro mě velmi důležitého, pročítala jsem si knihu s poezií. ovšem s takovou tou moderní( omlouvám se, nevím, jak se jí říká). takovou, kde je třeba jen pár vět na jedné stránce a jsou spjaty volným veršem. našla jsem jednu, která mi vehnala slzy do očí a já se vlastně usmála. 

,,hlavu vzhůru, krásko,

zase se zamiluješ

a možná dřív,

než se naděješ."

- Atticus 

Pravda o zázracích 

vím, že vám možná tahle věta nic neřekne. ale mně tehdy opravdu pomohla a já si začala všímat všech těch pozitivních věcí, které mi zlomené srdce přineslo. našla jsem opět sebe samu. a pomalu se učím milovat mě i se všemi těmi nedostatky, které mám. a možná je to takhle lepší, protože sebeláska s vámi vydrží celý život. jo, teď se určitě najde človíček, který bude proti a bude mi říkat, že je ošklivý a nedokonalý a má tohle a nemá tamto. no a co? nedokonalost je vždycky hezčí. třeba co se týče mě, říkám, že nestojím o dokonalého kluka. radši ať má jizvy, ze kterých můžu číst nejrůznější příběhy. ať má po tvářích rozprášené pihy a je celý nedokonalý. i když já říkám dokonale nedokonalý. ale to je fuk. to co se snažím tímhle říct je to, že nikdo vás nebude milovat jenom kvůli tomu, že vypadáte jako nějaký ideál krásy z reklamy. bože, v dokonalosti je nuda! 

a co z toho, že je člověk hezký, když třeba nemá nic v hlavě a vy s ním vlastně nemáte nic společného? 

jednou vás zase bude někdo milovat, nehledě na to jak vypadáte. věřte mi, já taky nevypadám bůh ví jak. 

ale co jsem vlastně tímhle vším chtěla říct. nesejde na tom, kdo nebo proč vám srdce zlomil. nesejde ani na tom, jak dlouho budete brečet anebo se cpát čokoládou, či čímkoli jiným. sakra, tohle je úplně jedno. důležité je ale vzchopit se. jednoho dne se opět postavit a spadnout do toho znovu. jako by nikdy žádné zlomené srdce neexistovalo. klidně ať je to šílený a rychlý. anebo ostýchavý a nevinný. ono je to úplně jedno. hlavní je vstát, protože i přes tu bolest a všechny zmařené plány, svět se stále bude otáčet, slunce stále bude svítit, měsíc každou noc vyjde a hvězdy tu stále budou pro snílky, kteří nad nimi rozjímají. a tam někde mezi hvězdami a vším tím chaosem na tebe čeká někdo, díky němuž zapomeneš na všechna ta zlomená srdce v minulosti.