dopis mému budoucímu já

 dopis mému budoucímu já:

Ahoj, 

víš, že si přijdu divně. Píši dopis sama sobě do budoucnosti, i když netuším, zda-li vůbec nějakou mám. Ale i přes to mám na tebe hned několik otázek. Například...Jsi ještě stále tolik zakomplexovaná sama sebou? Našla jsi už někoho, kdo je tu pro tebe kdykoli jej potřebuješ? A kde vůbec nyní bydlíš? 

Ach, je toho dost, co mne zajímá. Jsi stále ještě tolik zvědavá? Baví Tě sledování hororů, anebo jsi z toho již vyrostla? Ale nejvíce mne zajímá jedna jediná otázka:

,,Jak moc jsme se změnily? My dvě. Jak velký je mezi námi rozdíl?" 

Víš z čeho mám největší strach? Že možná mě nečeká ani žádný zítřek a já Ti tady přes to píši dopis. Už jsi dostala od někoho pomněnku? Zajímá mě to. Dobře víš, jak já pomněnky beru. Jsou to ty nejkrásnější květiny, co znám. 

Avšak, jestli i tebe zajímá Tvé staré já...jsem pořád ta holka, co má problém někomu důvěřovat. Před pár dny jsem poznala někoho, s kým si celkem dost rozumím a mám jej ráda. A momentálně čtu knihu, za kterou bys mě odstřelila hned na místě, protože nemáš ráda styl psaní Stephena Kinga. Ale tahle je opravdu napsaná hezky. Je to zajímavé. Taky jsem ukončila jednu etapu mého školního života. Mám strach z nového prostředí. A ano, stále jsem neskutečný závislák na zázvorovém čaji a Studentské pečeti. 

A co ty, Klárko? Jsi stále stejná? 

Pořád jsi tou holkou, co ve dne sní a v noci nemůže spát, anebo usne až moc rychle a vstává až moc brzy? Stále miluješ vůni lesa? Stále chodíš všude jen se sluchátky? A už jsi se naučila tančit? A co to tetování? Odhodlala jsi se, anebo stále ještě nic? A opila jsi se už konečně pořádně?- Ano, máš pravdu, tohle může zajímat fakt jen mě. 

Víš, já se změnila...dřív jsem hodně dbala na to, abych svým psaním lidem něco předala. Teď se o to snažím taky, ale už nepopisuju nějak chmurné myšlenky a tak. Tedy ano, ,,Ať žijí mé děsné a pochmurné básně!", avšak...chápeš  mě, že ano? 

Po pravdě...už ani pořádně nevím, o čem ještě psát. Teprve se do psaní zase dostávám. A co ty? Píšeš stále, nebo jsi na psaní úplně zanevřela? Mrzí mě to, jestli ano. Ale svým způsobem jsem ráda. Když jsi šťastná, nedokážeš psát. Takže pokud již nepíšeš, musíš být hodně šťastná a já jsem za to ráda.

Teď bych se s tebou chtěla nějak hezky rozloučit. Takže, milá Klári, přeji ti hodně štěstí a úspěchů. Snad jsi šťastná, ať už jsi kdekoli a s kýmkoli. Loučí se s tebou Tvé šestnáctileté já.