Sebeláska

Sebeláska 

Zdravím Tě, čtenáři/čtenářko, 

dnes bych s tebou chtěla mluvit o sebelásce. Již jsme zde měli sebenenávist, tak proč nyní nepsat o jejím opaku?

Nevím, proč jsi zde zavítal/a, snad jsem Tě tímhle článkem zaujala, takže doufám, že Tě nijak nezklamu a bude se Ti článek líbit. Tak se pohodlně usaď, udělej si svůj oblíbený nápoj a začti se do řádků, kterými Ti chci říct, jak je sebeláska důležitá :

Po pravdě, přijde mi, že dnes na tohle zapomíná čím dál tím víc lidí. Neustále nosíme masky, to jest  pravdou. Takže za své masky lehce skryjeme i to, že si ne až tak věříme... Že se sebou nejsme úplně spokojeni... Že každé ráno stojíme před zrcadlem a vyčítáme si to, jak vypadáme... Tohle za masky skryjeme opravdu velmi snadno. Buď se tváříme velmi sebevědomě a ponižujeme ostatní, čímž se sami sobě snažíme dokázat, že my jsme lepší než oni. Anebo si absolutně nevěříme ani ve věcech, ve kterých vynikáme. A to je smutné...

Jistě, nemůže nám jít úplně všechno. To by potom na světě byla docela nuda, nemyslíte? Ale každý z nás má alespoň jednu vlastnost, ve které vyniká.

Například ty, čtenáři, v čem vynikáš? A co rád děláš?

Myslíš si, že tyhle dvě věci spolu nesouvisí? Divil by ses, jak úzce jsou propojené.

Většinou totiž to, co děláme rádi, nám i jde. Nemusíme v tom být nejlepší, ale jde nám to. Vlastně... Může nám jít úplně cokoliv. Proč? Dám Ti, čtenáři/čtenářko, příklad :

Opravdu neskutečně rád/a zpíváš, ale všichni ti tvrdí, že zpívat neusmíš. Ale ty se nevzdáš, protože tvým snem je, aby sis jednou zazpíval/a v Národní opeře. A tak se budeš snažit a snažit, budou to roky tvrdé dřiny, ale časem... Časem zjistíš, že v dnešní době nepotřebuješ umět zpívat, aby z tebe byl zpěvák/zpěvačka. Stačí Ti, abys uměl/a dobře vyjednávat, abys dokázal/a něco, za co Tě ostatní budou obdivovat.



Stále mi nevěříš? Tak dobře, zkusím Ti to říci jinak. Už odmalička strašně ráda kreslím. Ale opravdu hodně ráda. Jenže vždycky jsem měla kamarádku, která kreslila ještě lépe, než-li já. Ale nikdy jsem se nevzdala a snažila jsem se. Ne, nesoupeřila jsem s ní o to, kdo bude mít obrázek hezčí. Po pravdě... Do obrazů, jenž jsem malovala, jsem dávala vždy své emoce a časem jsem vlastně i vyhrála soutěž, kdy jsem kreslila a navrhovala logo na jednu akci. Ne, neumím kreslit nějak dobře. Občas to vypadá, jako by to kreslilo dítě z mateřské školy. Ale víš, ty co? Já si věřila. Opravdu jsem si věřila, že to zvládnu a dokázala jsem to. A tohle musíš udělat i ty, čtenáři/ čtenářko. Nesmíš se vzdát hned po prvním neúspěchu. Pokud to moc chceš, jdi si za tím a dělej pro to všechno. I tohle ti potom zvýší krapek sebevědomí.

A tímhle se dostávám k další části, kterou je právě ono sebevědomí. Pokud se máte rádi, pak máte to zdravé sebevědomí a každý člověk si toho na vás všimne. Na lidi totiž nemá nějak moc vliv naše oblečení, styl chůze, tón hlasu... Ale to, co z nás vyzařuje. Pokud nemáme žádné sebevědomí, v ničem si nevěříme (jak už jsem jednou říkala), tak  si hledáme i hůř přátele. Bojíme se promluvit, a tak raději mlčíme a čekáme, až nás ten dotyčný osloví. Ale proč bychom jej jednou nemohli oslovit my? To se budeme neustále skrývat ve stínu? Ne. Prostě musíme sebrat veškerou svou odvahu a říct danému člověku aspoň pár vět. Protože - a teď mi věřte - většinou je ten člověk stejně nesvůj, jako vy, i když to nedává tolik najevo. 

A mít kolem sebe pár přátel je přeci důležité.

A teď se dostávám k poslednímu bodu.

Na začátku mi dovolte, abych Vám položila otázku:

Jak často si říkáte, že jste oškliví? Že tohle a tamto by mělo vypadat jinak?

Jestli to máte podobně jako jsem to mívala já, pak je to docela časté. Zkritizovat se občas není nijak škodlivé a občas ta kritika je potřebná. Tím neříkám, abyste stáli neustále před zrcadlem a říkali si něco ve smyslu:

,, Já mám ale velký nos! Vždyť mě s ním nikdo nebude chtít!

Já mám ale tlustá stehna! To je úplně odporné!

Vždyť mám plný obličej akné. Dělá mi zle, když se takhle vidím! "

A tak dále a tak dále. Ne! Tohle opravdu ne. Pokud máte velký nos, je to vlastně dobře. U nás se říká jedna úžasná věta, kterou si opakuji i já sama :

Velký nosa značí velkého kosa. 

Což znamená, že velký nos značí inteligenci. Ve Starověkém Řecku se lidí s velkými nosy považovalo, a je by nikdy nenapadlo si na jejich nosy stěžovat.

A stehna...? Podívej, je to úplně jedno. Protože až jednou k tobě přijde ten pravý/ ta pravá, stehna budou to poslední na, co se bude dívat. Věř mi. Nic si z toho nedělej, vždyť to nemusí být tak hrozné. 

A k tomu akné. Akné mají skoro všichni a stejně jednou zmizí, tak proč to řešit? Naštěstí je jenom dočasné a i teď existují různé krémy a vodičky a masky, kterými přispěješ k tomu, aby se ti pleť spravila. Nemusíš se bát, ono vážně jednou zmizí. A stejně se vsadím, že jsi hezký /hezká i s tím akné.

Neustálé vtipy o tom, jak si nikoho nenajdete kvůli tomu, že vypadáte tak a onak, brzy každého přestanou bavit a spíš Vás bude litovat. Řekne si, že jste asi opravdu zlomený člověk, když nedokážete ocenit sami sebe.



Jasně, vždycky nás na nás samých bude něco štvát. Vždycky tomu tak bude. Neznám nikoho, kdo by mi dokázal říct, že je se vším na sobě spokojený. Možná za to mohou sociální sítě, kde se prostě každý snaží vypadat perfektně, ale takhle to vážně nefunguje.

Kašlete na to, že jste dívka, která má akné a nemá,, ideální" postavu. Kašlete na to, že jste kluk, který nemá svaly. Ono je to totiž v konečném důsledku jedno.

A tak vždycky, když budete stát před zrcadlem a vyčítat si, že jste takový a takový, najděte si jednu věc, kterou na sobě milujete. Ať už je to Vaše barva očí, Váš krásný úsměv... Je to jedno. Ale najděte si jednu věc a potom pokaždé, když si opět budete vyčítat své nedostatky, vzpomeňte si, že právě ta věc, se Vám na Vás samých líbí. Postupně k ní přidávejte víc a víc věcí a uvidíte, co se stane.

Přiznám se, že taky nejsem někdo, kdo by si občas neodpustil nějakou uštěpačnou poznámku vůči sobě samé. Jo, je hodně věcí, které mi na mně vadí. Ať už je to ta jizva na čele, kterou mám od neštovic, nebo můj větší nos či tlustší stehna...

 Budu zcela upřímná, je toho opravdu hodně, ale vždycky si dokážu najít něco, díky čemuž se cítím krásná. Ať už je to to, že si učešu nějak lépe své vlasy, anebo si zajdu zacvičit z čehož mám dobrý pocit, poněvadž pro sebe něco dělám.



Tak... A tohle to jsem, prosím, já. Vím, že mám toho hodně, co zlepšovat, ale zároveň vím, že jsem na světě jediná, takže vlastně na sebe můžu být i hrdá. Jo, občas nosím brýle a dělám si ze sebe srandu, že vypadám jako horší verze Harryho Pottera, ale i tohle k životu patří. Nikdy to není až tak moc, aby si lidé mysleli, že se úplně k smrti nenávidím. 

Nikdo nejsme dokonalý. A právě to nás činí krásnými. A až si zase budete vyčítat to, jak vypadáte, řekněte si mimo jiné i těchhle pár vět :

,, Aspoň jsem perfektně neperfektní. Jsem jediný /jediná svého druhu. Nikdo takový, jako já není. Vlastně jsem unikát a to mne činí výjimečným / výjimečnou. "

Uvidíte, že se potom budete cítit lépe.

Na každém z Vás je něco krásného a já Vám věřím, že to najdete. Určitě to bude Váš úsměv, oči a Vaše srdce. S tím jsem si na sto procent jistá.

Hlavně... Buďte sami sebou a dělejte jen to, co je Vám příjemné. Holky, nenoste make - up, pokud jej nemáte rády. Kluci, neposilujte tolik s činkami, pokud Vás to nebaví. To vůbec nevadí, věřte mi.

Buďte perfektně neperfektní.

Buďte pyšní na sebe za to, že jste jediný svého druhu. Neexistuje nikdo, kdo by byl přesnou kopií Vás samých. Říkejte si to, opakujte si to, a hlavně... Mějte se rádi, protože to je to nejdůležitější. 

S láskou, 

Clara ❤