život

Život

život...

kouzelné slovo, že ano? každý si pod ním totiž představí něco jiného. některým se vybaví jejich vlastní život, jiným zase ten, co by chtěli mít, dalším zase to, co následuje po životě... je toho opravdu hodně.

 a já vám dnes v pár řádcích zkusím říci pár věcí, jenž se vybaví mně a já nad nimi automaticky po slově život, začnu přemýšlet.

takže se pohodlně usaďte, uvařte si váš oblíbený teplý nápoj, ať už je to cokoliv a prosím... nechávám vás, aby vás mé napsané řádky pohltily a vtáhly do malé části mé mysli, kde právě tyhle myšlenky víří.

taky vás občas napadá otázka, co následuje po životě? mně tedy docela často, a co vás, milí čtenáři? 

přijde mi to zvláštní, poněvadž se smrti každý bojí a ten kdo ne, lže... jenže smrt je věcí, o které zdaleka nic nevíme. to nás děsí věci, nad kterými nemáme kontrolu a jsou pro nás neprozkoumanými místy? jistě, teď byste určitě řekli, že po smrti už možná nic není, ale co když je? kdybych se vás zeptala, vsadím se, že byste mi odpověděli to, co máte ve vaší víře či to, čemu věříte nejvíce. 

mně osobně přijde nejzajímavější myšlenkou reinkarnace, poněvadž mi přijde, že potom smrt nezní ani tak děsivě. proč? jelikož reinkarnace říká, že se narodíme opět, avšak třeba už ne jako lidé. a třeba vás už znám. třeba jsem se s vámi v minulém životě přátelila, to si nikdo nepamatujeme. ale jednou jsem narazila na zajímavou myšlenku ohledně tohohle. stálo tam, že na světě jsou vždycky dvě osoby, které k sobě mají nějaké hluboké pouto a díky němu se v každém životě setkávají. ať už jako lidé, želvy, ryby... to je jedno, ale vždycky se setkají. to je zajímavé, že ano? vědět že na světě je někdo s kým máte tak hluboké pouto, že jej vždycky potkáte. myslím, že už o tom byl natočen i film, ale to bych nejspíše lhala, poněvadž si nejsem jista, ale tahle myšlenka se mi opravdu hodně zalíbila a já si prostě řekla, že se o ni musím s vámi podělit. uznávám, že nemusí být pravdivá, avšak to zní hezky, nemám pravdu? potom by to umírá už tak strašně neznělo, ne? i když je pravdou, že konce veselé nikdy nejsou, ale začátky vždycky. takže smrt berme za začátek. začátek něčeho nového, neprobádaného. berme to za začátek další naděje, a i když budou naši blízcí plakat, my budeme teprve na začátku, ne na konci. budeme na začátku něčemu novému. to není důvod k pláči. tím však neříkám, abyste se zabíjeli. poněvadž je zde ještě jedna teorie. a ta zní nějak takhle:

pokud budeš ve svém životě moc slabý a vzdáš se bez boje, tvůj život se bude stále opakovat a odpočinku se ti nedostane.

jinými slovy, pokud spácháte sebevraždu, narodíte se znovu a bude to horší. ale bude to pokračovat do té doby, dokud umřete normální smrtí či vás někdo zabije. ne vy sami. 

zajímavé myšlenky, že ano? jaké máte vy ohledně smrti? a jaká vám přijde nejzajímavější? nemusíte jí věřit, ale může vás jistým způsobem uchvacovat.

a teď se dostáváme k druhé části. slibuji, že tahle je o něco příjemnější, než-li smrt. avšak smrt k životu taky patří. 

položím vám jednu otázku, na kterou si prosím všichni v duchu odpovězte. 

,,Jste spokojeni se svým životem ?" 

pevně doufám v to, že jste odpověděli kladně, avšak vzhledem k tomu, jak vidím dnešní svět, bojím se, že jste odpověděli záporně. proč? možná, že za sebou máte nějaký neúspěch či něco podobného. pokud je tomu tak, mrzí mne to. 

avšak pokud jste skutečně odpověděli kladně, jsem na vás pyšná a doufám, že si povedete takhle dál. 

možná, že některé z vás zajímá, co bych odpověděla já. nevím jak to máte, avšak já jsem člověk, který když někomu položí otázku, odpoví na ni vzápětí taky. možná se to může zdát trošku zvláštní a ano přiznávám, asi i trošku je. ale díky tomu si tak nějak procvičuji svou slovní zásobu...asi. 

no nic, každopádně zpět k mé odpovědi, jinak se mi stane to, co vždycky. začnu mluvit úplně o něčem jiném. 

takže... přijde mi, že jsem ještě až moc mladá na to, abych tuhle otázku mohla zodpovědět. ale pokud bych neměla na výběr, řekla bych něco v tomhle smyslu:

,,Nemohu říci, že jsem, ale zase nemohu ani tvrdit, že nejsem. nejspíše je to něco mezi, protože vím, že je v mém životě plno věcí, které bych měla změnit a snažím se o to. ale zároveň vím, že jsou v mém životě věci, za které jsem nesmírně ráda a v ve chvíli, kdy nad těmihle věcmi začnu přemýšlet, mám pocit. že jsem ten nejspokojenější člověk pod sluncem. prostě... je to kolísavé a myslím, že zrovna já mám toho ještě tolik málo za sebou, že bych na tuhle otázku odpovídat neměla. ale... mám své sny a pokud se mi podaří si splnit aspoň polovinu z nich, myslím, že potom budu moci hrdě říct, že jsem se svým životem spokojená. ale to jest ještě hodně vzdálená budoucnost. takže zatím odpovídám, že je to něco mezi a třeba za takových deset let vám budu moci říct, že jsem se svým životem docela spokojena. ale třeba se něco taky stane a já vám odpovím záporně. ať už to bude tak či onak, budoucnost si tak nějak tvořím sama, takže pokud se svým životem budu nespokojená, bude to má vina a bude čas na dost radikální změnu. do té doby vám však na tuhle otázku nejsem schopna lépe odpovědět."

a nyní se dostáváme k poslední části celého tohohle článku. 

váš vysněný život. jací v něm jste? 

šťastní? hodní? bohatí? jací?

poněvadž do tohohle vám nikdo nemá právo zasahovat a váš vysněný život může vypadat jakkoliv. důležité je, abyste své sny realizovali. nebo se o to aspoň snažili. ať už je vaším snem cokoliv, neumírejte s pocitem toho, že kdyby jste to bývali udělali, nemuseli byste být tak nešťastní.. ne! 

teď má slova možná budou znít trochu divně,

ale až na to přijde, umírejte s pocitem, že jste pro zrealizování svých snů udělali maximum. a i když to třeba nevyšlo, nevadí. aspoň jste to zkusili a to je hlavní. občas vám dá zkouška více, než by vám dalo to, kdyby se vám ta určitá věc povedla. umírejte s pocitem toho, že jste žili spokojeným a vyrovnaným životem, ve kterém jste byli šťastní. peníze nejsou vše, a i když to občas vypadá jinak, štěstí, lásku a zdraví si za ně nekoupíte. na to pamatujte. a pokud jste na otázku,, jací chcete být ve vašem vysněném životě", odpověděli že chcete být bohatí, pamatujte na má slova. jsou důležitější věci, než-li peníze.

a tím končím. doufám, že jste se neunudili, když jste tenhle výkřik do prázdna četli. doufám, že vás třeba nějaká má myšlenka zaujala, a že třeba budete nad ní přemýšlet. možná vám tenhle článek třeba něco dal, co já vím? pokud je tomu tak, jsem nesmírně ráda.

děkuji z celého srdce všem těm, kteří dočetli až jsem❤️

na nějakou dobu se zase s vámi loučím

s láskou,

Clara