Můj pohled na dnešní svět

Můj pohled na dnešní svět



nemyslím si, že nynější svět je nejhorší, avšak se nedá ani říkat, že je nejlepší. vždycky může být i hůř, což se dá vlastně krásně vidět. ale vždycky může být i lépe a to lze taky v dnešním světě vidět. ráda o tomhle vedu diskuze, poněvadž podle mne je tohle něco, nad čím by měl zapřemýšlet každý.
a tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o můj názor na nynější svět, jehož jsem malinkatou součástí.

asi bych měla začít tím, že jsou zde věci, jež skutečně nechápu. například proč lidé řeší více peníze, než-li své zdraví. za peníze si přeci zdraví nekoupíme, není tomu tak?
myslím, že peníze jsou samostatnou kapitolou, kterou nejspíše začnu.


peníze mění lidi k nepoznání. neříkám, že všechny, avšak většinu ano. nebyly vytvořeny za špatným účelem, to my z nich udělali to, čím jsou nyní. řekla bych, že pro některé z nás jsou důležitější, než cokoliv. ale... nemohu se tomu divit, poněvadž v téhle době se vše točí kolem nich. jak říká jedno staré lidové přísloví:
,, zadarmo ani kuře nehrabe. " bohužel má pravdu. bez peněz bychom neměli vzdělání, poněvadž i za to se platí. i když je trochu rozdíl, zda-li vezmeme v potaz soukromé či státní školy. jenže i na těch státních se platí nemalé sumy.
a taky je zde potom ještě něco. pokud máte nemoc. můžeme se bavit o nemocích jako je třeba zápal plic až po těžké nemoci jako je rakovina. u zápalu plic se platí za antibiotika. jistě, pojišťovny nám někdy hradí celou částku, ale většinou doplácíme. a u rakoviny zrovna tak. pokud nemáte dost peněz, nedostává se vám té nejlepší péče. jenže někdy je ta nemoc už tak silná, že by vám ani ti nejzkušenější doktoři nedokázali pomoci. potom jsou vám peníze k ničemu. jenže tohle si lidé často uvědomují až se jim něco takového stane. něco, s čím jim peníze nepomůžou... ale to už je na delší vyprávění.

další věcí, jež skutečně nechápu a vyskytuje se hodně, je odsuzování lidí. ať už podle vzhledu či jejich rodin, tomu, kdo jsou... a vlastně... opět za to mohou i peníze. proč? hned to vysvětlím.
pokud se učíte například na čtverky a základkou jen stěží projdete a máte dost peněz, lidé se s vámi budou bavit a budou se smát vaším trapným vtipům, které ani vtipné nejsou. neříkám, že to takhle dělají všichni, jen většina...
nelíbí se mi, jak lidé dokáží o hodném člověku říci, že je ošklivý. není! občas až moc odsuzujeme lidi na první pohled a potom zjistíme, že jsou úplně úžasní. co je na tom, že ten kluk nemá svaly a ta holka zase nemá postavu modelky? pokud jsou oba hodní a mají zlaté srdce, proč by i oni nemohli být krásní? proč bychom měli lidi soudit jen podle jejich zevnějšku? tohle mne asi na dnešním světě mrzí skoro nejvíce. že opravdu úžasní lidé většinou nemají nikoho a takoví, kteří si ničeho neváží a slovo,, laskavost" je jim neznámé, mají nejvíce kamarádů. no jo, mají peníze...

třetí věcí, která mne spíše mrzí je, že mladí lidé, kteří mají životy ještě před sebou páchají sebevraždy. jistě, nevím co se jim stalo, co se jim honí hlavou, ale... smrt není jediným řešením.


znáte to? jdete po ulici a najednou uvidíte člověka s jizvami na zápěstí a slzami na tváři. je mi jich líto. já... vím, že nemohu cítit to, co prožívají, jenže smrt není jediným způsobem. život může být i hezký, pokud si to přejeme... a nejhorší je, pokud je takový člověk jeden z vašich nejlepších kamarádů. bojíte se o něj a po čase dokážete cítit zlomek jeho bolesti. každý den se bojíte, aby si něco neudělal, říkáte mu pozitivní věci, i přes to že jste pesimista. prostě jen děláte vše pro to, abyste té osobě ukázali, že má důvod proč žít. a když vám řekne, že končí a vám na tom člověku skutečně hodně, hodně záleží... bolí to. vyděsíte se a vlastně cítíte skutečnou bolest. tak nějak vás do toho ten člověk vtáhne s sebou, i když nechtěně. přála bych si, aby jednoho dne lidé přestali páchat sebevraždy.

následující věcí, jest alkohol a drogy všeobecně. teď nemluvím o těch lehkých jako je čaj a káva... myslím ty jako je například marihuana, heroin...


nikdy není příjemné vidět člověka, který svou útěchu hledá v těchhle věcech. docela za to viním dnešní svět, poněvadž pokud vidíte člověka, jenž má méně než dvacet pět - dejme tomu- pije a bere drogy kvůli tomu, aby zapadl anebo kvůli tomu, že přišel o člověka, kterého miloval. třeba prostě nemá stejné názory jako ostatní, nepochází z bohaté rodiny...to je jedno, ale ničí si tím zdraví. a je  strašné od něj slyšet, že to dělá kvůli tomu, aby mohl být sám sebou. jistě, potom je otázkou, zda-li tomu budete věřit či nikoliv. ale ať už pijí a berou drogy kvůli jakémukoliv důvodu, mrzí mne to.

pátou věcí, jež opravdu nechápu je dnešní láska. občas mám pocit, že kdyby nebylo peněz, ani spolu ti dva nejsou. nemá být láska přeci o tom, že je vám s tím druhým člověkem dobře a proto jste s ním?
 možná jsem ještě nevyspělá v těchhle věcech, ale proč by to tak nemělo být? ale také se točí výhradně kolem vzhledu, co si budeme nalhávat? je pravdou, že první čeho si na člověku všimnete je to, jak vypadá, ale být s někým jen kvůli vzhledu..? já nevím, možná jsem divná, ale spíš, než abych měla někoho, koho by mi každý záviděl a říkal, jak je pěkný... spíše bych chtěla někoho, kdo je chytrý a mám si s ním o čem povídat. protože například, když kluk začne chodit s holkou, která se zajímá o umění a on o auta a ani jeden se nechtějí dopustit kompromisů, nemyslím si, že by to bylo dobře. jistě, mohu se mýlit, byl to jen příklad. ale když s tím člověkem nemáte společného absolutně nic, nevím zda-li je to to pravé.

ale aby se neřeklo, že na dnešním světě vidím vše jen černě, je tu i pár hezkých věcí. nebo spíše užitečných.
například mobily. neříkám, abyste na nich byli celý den, je to docela zabiják času. ale původně mobily sloužily na hovory a to je na nich super. jistě, je mnohem, mnohem lepší se s tím člověkem vidět, ale pokud máte rodinu třeba v Itálii, tak za ní nebudete každý měsíc jezdit. raději jim zavoláte, ne? občas mě to děsí, jak je tenhle svět díky mobilům propojen. někdy přemýšlím, co by se stalo, pokud by to všechno spadlo. pokud by internet přestal fungovat, mobilní sítě též a možná i elektřina. ale to už mluvím o blackoutu a ne o tom, o čem jsem chtěla. prostě... možná zde platí to přísloví, co se používá pro oheň. díky mobilům můžeme komunikovat s našimi příbuznými, kteří jsou od nás daleko. ale zase díky nim se můžeme obrat o opravdu hodně času, který bychom určitě strávili lépe.
všechno má, jak své klady, tak i zápory.

a potom se mi zde líbí hvězdy. já vím, že už tu byly dávno. já vím...



 jenže o to více si jich vážím nyní. když to mám přirovnat, hvězdy nejsou jako lidé. nikdo jim nic neslibuje, aby zůstaly a zářily na nebi. prostě tam jsou. a já vím, že jednou vyhasnou, ale... zatím se stále mohu dívat na nebe plné hvězd, což je osvobozující a cením si strašně moc toho, že ve městě, kde bydlím není velké světelné znečištění a tak je mohu vidět kdekoliv. za ty jsem opravdu ráda.

takže, pokud bych to měla celé shrnout, můj názor na dnešní svět je takovýhle:
ano, jsou zde špatné věci a možná že převažují nad těmi dobrými. přiznávám, občas tohle místo není krásné a někdy už jen počítám dny do doby, než se všichni pozabíjíme navzájem. mrzí mne opravdu hodně věcí, avšak vím, že já nejsem ta, která je změní. mohu o nich jen napsat a třeba si to přečtou právě lidé, kterých se některá z těchhle věcí týká, shlédne se v tom. zamyslí se nad sebou a začne věci dělat jinak. i to by přispělo k tomu, aby na světě přibývalo dobrých věcí. třeba jednou se tak stane a na zemi bude více hodných a spravedlivých lidí, než těch zlých a falešných. možná se toho už nedožiju, konec konců všichni stárneme, ale je také možností, že to bude ještě horší. ráda bych věřila té optimističtější možnosti, avšak na to zde žiji už pár let, abych věděla, že to tak nejspíše nebude. ale kdo ví, třeba mne svět překvapí... každopádně si myslím, že tohle místo i přes všechny ty chyby je krásným. například lesy jsou zde nádherným místem. dobrá, možná svět působí jako prokleté místo plné nástrach, děsů a temna. a možná tomu tak skutečně je anebo to jsou jen iluze. říká se, že vidíme jen to, co vidět chceme. třeba svět není tak špatným jak se zdá, ale o tom už by si měl každý vytvořit svůj názor sám a já ani nikdo jiný nemáme právo vám do toho zasahovat.

děkuji, že jste dočetli 

až sem. vážím si toho. 

Clara