Příspěvky

Po pandemii

 Po pandemii 1. část Strhl jsem si roušku z úst a konečně se nadechl. Byl to příjemný pocit po tak dlouhé době.   V posledních několika dnech i mne opustila naděje, že bych si ji jednou mohl sundat...ale najednou se tak stalo a já se cítil svobodný. Nemusel jsem se bát opustit dům a jít s kamarády na zmrzlinu. Konečně to všechno ze mě opadlo. Ten příjemný pocit prostupoval celým mým tělem. Bylo to mírné chvění vycházející z mého nitra prostupující celým tělem až po konečky prstů. Konečně to všechno bylo pryč.  To jsem si myslel ještě před týdnem. Byl jsem hloupý, teď už to vím. Všechno vypadalo skvěle, jako z té nejkrásnější pohádky. Ovšem každá pohádka má svůj konec, a tak rychle jako tahle začala, tak i skončila. Všechno bylo najednou jinak. Roušky nebyly potřeba, to ne. Jen...umírali jsme. Umírali jsme díky tomu, co jsme vytvořili, když jsme bádali nad vakcínou proti tomu viru. Vzniklo několik nepovedených vakcín. Měly být zničeny a zapomenuty. Spáleny...vymazány z povrchu zemského,
Okomentovat
Další informace

Nech to zemřít!

 Nech to zemřít! Tak to nech zemřít! Tu malou naději v sobě, že vše bude v pohodě! Že se čas se zastaví a ty nebudeš v prdeli! Pláč se změní ve smrtící opojení.  Smrt si přijde pro toho, kdo zbyde. Zahodíš flintu do žita, zatímco život utíká.  Popíjíš jed po doušcích s rakovinou na plicích.  Tak to nech zemřít! Tu malou naději v sobě, že vše bude  v pohodě! Že čas se zastaví a ty nebudeš v prdeli! Tak to nech zemřít! Všechny ty sračky, s blbými fízly rvačky! Všechny ty drogy, co tě dali do pohody! Jsi v plačtivém opojení, hledajíc lásky spojení.  Vezmeš vlastně cokoli, ať už je to kdekoli. A pak všechna ta LSDéčka, co brala všechna děcka! Měl ses držet nad vodou, ne s těmi, co fetujou! Tak to nech zemřít! Tu malou naději v sobě, že vše bude  v pohodě! Že čas se zastaví a ty nebudeš v prdeli! Tak to nech zemřít! Všechny ty sračky, s blbými fízly rvačky! Všechny ty drogy, co tě dali do pohody!
Okomentovat
Další informace

půlnoční déšť

 půlnoční déšť zdravím tě u nového příspěvku. snad mi promineš mou nezdvořilost, když ti tykám, bez toho aniž bych tě znala.  tak se hezky usaď a začti se do pár slov, která jsem po večerech sepsala. půlnoční déšť tiše klepe na okenice. spolu s ním řádí vichřice .malý chlapec jej bez hnutí pozoruje  ze střešního okna svého pokoje.  vidí v něm všechny barvy duhy,  jako by někdo pozrácel barevné stuhy.  na okně má položenou svou ručičku malou.  doufajíc, že zjistí odkud se kapky berou, aspoň jednou.  usmívá se a neřeší, že by jeho očka měla dávno spát.  však co špatného by se mohlo stát? na strašidla pod postelí nevěří,  bojí se, jen když je bezvětří.¨ když jeho blond vlásky vítr nečeše,  když jej ze střechy nic netřese.  půlnoční déšť tiše dopadá na chodníky,  jeho kapky jsou však ostré, jako pilníky. ten chlapec to stále sleduje,  realitě své se vzdaluje a utápí se v myšlenkách o svých naivních domněnkách. doufajíc, že letošní rok  přinese ten průlomový krok. kdy on nebude muset roušku
2 komentáře
Další informace

Dopis Ježíškovi

Obrázek
 Dopis Ježíškovi:  ( za tenhle nápad vděčím jedné talentované spisovatelce, která si říká  P eddy33) Milý Ježíšku, vím, že je poměrně brzy na to, abych Ti sepisovala sáhodlouhé seznamy mých přání. Ano, je teprve srpen, ale i tak...doufám, že můj dopis nepřehlédneš.  Mohla bych Tě vlastně zažádat o cokoli. Cokoli, co bych si jen zamanula. Mohla bych být až moc sebestředná a chtít jen něco pro mou maličkost. Mohla bych být až moc materialistická a přát si všemožné věci, jež si člověk jen dokáže představit. Ale zároveň mohu býti jako většina modelek a přát si celosvětový mír. Avšak já na něj nevěřím. Vím, že bez bojů a nepokojů by zde bylo krásně. Jenže jen na chvíli. My už bychom vymysleli něco, co by třeba bylo daleko horší.  Můžu si přát, aby alespoň neexistovala šikana. Ale proč bys to měl plnit Ty, když tohle je v nás, lidech? Proč by ses měl dřít s něčím, co jsme stvořili my? Téměř ve všem máme prsty, že?  Ale pokud mohu sepsat můj seznam přání... Přála bych si, aby se nějakým způso
2 komentáře
Další informace

dopis mému budoucímu já

 dopis mému budoucímu já: Ahoj,  víš, že si přijdu divně. Píši dopis sama sobě do budoucnosti, i když netuším, zda-li vůbec nějakou mám. Ale i přes to mám na tebe hned několik otázek. Například...Jsi ještě stále tolik zakomplexovaná sama sebou? Našla jsi už někoho, kdo je tu pro tebe kdykoli jej potřebuješ? A kde vůbec nyní bydlíš?  Ach, je toho dost, co mne zajímá. Jsi stále ještě tolik zvědavá? Baví Tě sledování hororů, anebo jsi z toho již vyrostla? Ale nejvíce mne zajímá jedna jediná otázka: ,,Jak moc jsme se změnily? My dvě. Jak velký je mezi námi rozdíl?"  Víš z čeho mám největší strach? Že možná mě nečeká ani žádný zítřek a já Ti tady přes to píši dopis. Už jsi dostala od někoho pomněnku? Zajímá mě to. Dobře víš, jak já pomněnky beru. Jsou to ty nejkrásnější květiny, co znám.  Avšak, jestli i tebe zajímá Tvé staré já...jsem pořád ta holka, co má problém někomu důvěřovat. Před pár dny jsem poznala někoho, s kým si celkem dost rozumím a mám jej ráda. A momentálně čtu knihu, z
4 komentáře
Další informace

zlomené srdce

zlomené srdce ,, zlomené srdce si vždy hledá náplast." - Richard Paul Evans ( americký spisovatel) všichni známe ten pocit zlomeného srdce. ať už ti jej zlomil kamarád/ kamarádka nebo přítel/ přítelkyně. známe to všichni. je to prudká oslabující bolest, jež nás na nějakou dobu paralyzuje. možná se snažíme hledat úniku, ale...před bolestí zlomeného srdce se nedá utéct.  můžeme si po třech dnech najít někoho jiného, ale opravdu jsme si jej našli kvůli tomu, že k němu chováme city, anebo že se snažíme jen slepit srdce další láskou? ať tak či onak, zlomené srdce léčí jedině čas. na začátku si pobrečíme, ale pak se jednoho dne vzbudíme a zjistíme, že všechno je najednou v pořádku.  když máme srdce roztříštěné na milion kousků, změní nás to. někoho k lepšímu, někdo se stane úplně někým jiným a na někom je ta změna nepatrná tak, že si jí nikdo nevšimne.  když nám jej zlomí naše drahá polovička, dostaneme strach, že to bylo možná naposledy, kdy jsme někoho milovali. a on miloval nás. lásk
4 komentáře
Další informace

Beznaděj

Obrázek
Beznaděj Taky znáš ten, pocit kdy jen sedíš někde v koutě svého pokoje, slzy ti kanou po tváři, rukou si zakrýváš pusu, aby nebyly slyšet tvé vzlyky a celý/ á se třeseš? Znáš to, když se cítíš úplně na dně a jediná výchozí cesta byla zaterasena? A  ty jen pláčeš, hlavou ti víří několik melancholických myšlenek. Možná si přeješ zemřít a všechno vzdát, anebo se jen bojíš... Bojíš se sníst další sousto, bojíš se, že o ně přijdeš. Máš strach z tolika věcí. Pohlcuje tě to. Všechno. Anebo možná patříš mezi ty lidi, kteří jdou daleko od civilizace. Jdou do lesa, kde se snaží si uspořádat myšlenky. Zhluboka vdechují do plic vzduch, zatímco vlasy rozfoukává vítr.   A potom se usadí na své tajné místečko a tiše přemýšlí. Nad životem, nad věcmi, co se staly, nad tím, co s nimi vůbec bude. Občas také uroní slzu, a ne jen jednu. Ale tahle samota a klid je uklidňuje natolik, aby si dokázali alespoň na chvíli srovnat chody svých myšlenek. Anebo se možná třeseš po celém t
Okomentovat
Další informace